Archetypy
Matka, otec, anima, animus, moudrý stařec, kejklíř, hrdina, panna, božské dítě, ego, persona, stín, self, coniunctio, to jsou archetypy, objevené Gustavem Jungem v našem nevědomí.
Z uvedených archetypů je zřejmé, že archetypy lze chápat jako vzory, které v určitých životních situacích v nás ožívají.
Otevřeme-li se např. archetypu otce nebo matky v okamžiku, kdy na svět přivádíme nebo si osvojujeme dítě, aktivují se v nás ideální vlastnosti rodičů. Odtud zřejmě pochází prastará rada „ctí otce a matku", která logicky nepatří dětem, ale rodičům. (Úctu nelze nařídit, nařídit lze jen přetvářku. A jiným způsobem, než naplněním ideálu otce a matky, rodiče úctu svých dětí těžko získají.)
Naopak naše neúplnost, nerozvinutí nebo potlačení některých stránek naší osobnosti má za následek, že v nás ožije stín, který na sebe bere podobu tohoto našeho vnitřního nesouladu. Tento vnitřní nesoulad je obvykle naši osobě naprosto neviditelný, nevidíme ho jako nevidíme sami sebe. Stín současně vyvolává iluzi, že příčinou tohoto nesouladu jsou osoby kolem nás, do kterých si svůj problém nevědomě promítáme. Tak se náš vnitřní nesoulad zhmotňuje, stává se viditelným až v mezilidských vztazích (nebo spíš konfliktech), které prožíváme.