Ukazuje se, že u pravého
umění není důležité, co je vidět, ale co vidět není. Důležitý je
mentální obraz, který pod jeho vlivem vzniká v mysli. Na něj ovšem
musíme nejdříve zaměřit pozornost. Totéž lze říci o všech druzích
umění, ať už jde o literaturu, film, hudbu nebo život.
Z toho též
vyplývá, že opravdové umění je nezávislé na žánru a stylu. Nezáleží,
zda jde o impresionismus, expresionismus, kubismus nebo naivní umění, o
komedii, tragédii, detektivku nebo scifi, o klasickou hudbu, rock nebo
pop, ale na schopnosti vyvolat v lidské mysli onen nepopsatelný a jinak
nezachytitelný emotivní obraz, ve kterém se současně skrývá poznání.
Naše pozornost je ale naučená, ať už výchovou nebo vzděláním. Zaměřujeme pozornost jen naučeným směrem, a většina reality nám tak uniká. Pocity jsou obecně považovány za něco nedůležitého, dokonce snad za něco, co nemá nárok na reálnou existenci. Avšak můžeme si ukázat, že pocity jsou stejnou součástí reality jako třeba chléb, stejně kvalitní informací o realitě jako třeba matematický vzorec.