Umění položit otázku

Vývoj lidského poznání by se dal jednoduše charakterizovat jako hledání odpovědí na otázky. Nevznikne-li otázka, není možno hledat odpověď. Umět správně položit otázku je při tom nanejvýš důležité, protože špatně položená otázka může zavést hledání odpovědi špatným směrem, v horším případě vynutit chybnou odpověď.
Jak už bylo naznačeno, Kniha proměn neodpovídá na otázky systémem ano nebo ne, podle toho je nutné i formulovat otázku. Pravidlo, jak formulovat otázku zřejmě nelze stanovit, vždyť pro někoho třeba ani není nutno otázku formulovat slovy, ale jen mentálním obrazem a citem.
Ptát se lze na budoucnost, přítomnost i minulost. Někdy jsou odpovědi překvapivě jasné, jindy je souvislost mezi odpovědí a otázkou nejasná a skrytá. Při tom odpovědi na otázky týkající se minulosti bývají zpravidla překvapivě jasné a souvislosti nečekaně zřejmé, jako by bylo snadnější odpovídat na události, které jsou již hotové a na nichž už nelze nic změnit. To samo naznačuje, že události, které lze předpovědět, lze také obvykle odvrátit nebo změnit.

    Mnohý člověk si řekne, kdyby tohle mělo fungovat, musel bych na tutéž otázku pokaždé získat stejnou odpověď. A má pravdu. Když na jednu otázku (týkající se jedné a téže situace) provedete věštbu několikrát, pokaždé pravděpodobně obdržíte jinou odpověď (možná je to způsob, jak příroda své zákony skrývá). Jaký tedy věštění může mít smysl?

    Odpověď je sice jednoduchá, ale pro rozum není už tak samozřejmá. I když je  rozumu nepochopitelná, potvrzuje ji zkušenost.

    Existuje pravidlo, neptat se toutéž otázkou na tutéž konkrétní situaci víckrát. Vždy jen jednou. Ač se to nezdá, systém při zachovávání tohoto pravidla funguje, což potvrzuje tisíciletá zkušenost (vypadá to, že na všechno na světě je vyhrazen jen jeden jediný neopakovatelný okamžik).

    Když odpověď vyvolá další otázky, je možno položit tzv. doplňující otázku, která se svým charakterem od první hlavní otázky samozřejmě liší, aby nebylo porušeno pravidlo ptát se na jednu věc jen jednou. Kdy položit doplňující otázku, závisí na citu tazatele. Není-li doplňující otázka na místě (tzn. je-li zbytečná a neadekvátní), výsledná odpověď se od smyslu původní otázky vzdálí. Je-li však doplňující otázka oprávněná, smysl první odpovědi se vyjasní. Z toho vyplývá, že na některé otázky nebo situace zřejmě jedna odpověď nestačí, ale rozpoznat to závisí jenom na vás.

Umění klást otázky se však netýká pouze formulace otázek, ale i toho, na co se ptát. Jsou oblasti, které můžeme nazvat “slepé skvrny”, tam od věštby žádnou smysluplnou odpověď zřejmě nedostaneme, jako by vše záviselo jen na nás. Oblast slepé skvrny nemusí být u každého člověka stejná a myslím, že každý, když se s ní setká, to vycítí.

    Nemá tedy smysl ptát se, jestli mám jít na rande, nebo na pivo, či jestli mám vsadit sportku ap., taková rozhodnutí závisí výhradně na vás. Ale můžete se zeptat, co pro vás schůzka bude znamenat, nebo jaký má pro vás sázení smysl. Stejným způsobem se můžete ptát na minulost, např. po schůzce na význam nebo smysl toho, co se na ní odehrálo, nebo jak vzniklou situaci řešit a uvidíte, že odpovědi na události, které se již staly, bývají zpravidla překvapivě jasné a konkrétní.

    Chybou je ptát se na všechno a pořád, to jen způsobí chaos, ve kterém nebude možno rozpoznat, co je podstatné. Chcete-li, aby Kniha proměn pro vás byla prospěšná, třeba tím, že vám pomůže vyvarovat se chyb, používejte ji střídmě a s rozmyslem. Ptejte se jen tehdy, když je na co a kdy to má smysl, a ne tehdy, když už znáte odpověď. 



Zpět        Obsah        Další