Umění položit otázku
Vývoj lidského poznání by se dal
jednoduše charakterizovat jako hledání
odpovědí na otázky. Nevznikne-li otázka,
není možno hledat odpověď. Umět správně položit
otázku je při tom nanejvýš důležité,
protože špatně položená otázka může zavést
hledání odpovědi špatným směrem,
v horším případě vynutit chybnou odpověď.
Jak už bylo naznačeno, Kniha proměn neodpovídá na
otázky systémem ano nebo ne, podle toho je nutné i
formulovat otázku. Pravidlo, jak formulovat otázku zřejmě
nelze stanovit, vždyť pro někoho třeba ani není nutno
otázku formulovat slovy, ale jen mentálním obrazem
a citem.
Ptát se lze na budoucnost, přítomnost i minulost. Někdy
jsou odpovědi překvapivě jasné, jindy je souvislost mezi
odpovědí a otázkou nejasná a skrytá. Při
tom odpovědi na otázky týkající se
minulosti bývají zpravidla překvapivě jasné a
souvislosti nečekaně zřejmé, jako by bylo
snadnější odpovídat na události,
které jsou již hotové a na nichž už nelze nic změnit. To
samo naznačuje, že události, které lze předpovědět, lze
také obvykle odvrátit nebo změnit.
Mnohý člověk si řekne, kdyby tohle mělo
fungovat, musel bych na tutéž otázku pokaždé
získat stejnou odpověď. A má pravdu. Když na jednu
otázku (týkající se jedné a
téže situace) provedete věštbu několikrát,
pokaždé pravděpodobně obdržíte jinou odpověď
(možná je to způsob, jak příroda své zákony
skrývá). Jaký tedy věštění může
mít smysl?
Odpověď je sice jednoduchá, ale pro rozum
není už tak samozřejmá. I když je rozumu
nepochopitelná, potvrzuje ji zkušenost.
Existuje pravidlo, neptat se toutéž
otázkou na tutéž konkrétní situaci
víckrát. Vždy jen jednou. Ač se to nezdá,
systém při zachovávání tohoto pravidla
funguje, což potvrzuje tisíciletá zkušenost
(vypadá to, že na všechno na světě je vyhrazen jen jeden
jediný neopakovatelný okamžik).
Když odpověď vyvolá další
otázky, je možno položit tzv. doplňující
otázku, která se svým charakterem od první
hlavní otázky samozřejmě liší, aby nebylo
porušeno pravidlo ptát se na jednu věc jen jednou. Kdy
položit doplňující otázku, závisí na
citu tazatele. Není-li doplňující otázka na
místě (tzn. je-li zbytečná a neadekvátní),
výsledná odpověď se od smyslu původní
otázky vzdálí. Je-li však
doplňující otázka oprávněná, smysl
první odpovědi se vyjasní. Z toho
vyplývá, že na některé otázky nebo situace
zřejmě jedna odpověď nestačí, ale rozpoznat to
závisí jenom na vás.
Umění klást otázky se však
netýká pouze formulace otázek, ale i toho, na co
se ptát. Jsou oblasti, které můžeme nazvat
“slepé skvrny”, tam od věštby žádnou
smysluplnou odpověď zřejmě nedostaneme, jako by vše
záviselo jen na nás. Oblast slepé skvrny
nemusí být u každého člověka stejná a
myslím, že každý, když se s ní setká,
to vycítí.
Nemá tedy smysl ptát se, jestli
mám jít na rande, nebo na pivo, či jestli mám
vsadit sportku ap., taková rozhodnutí
závisí výhradně na vás. Ale můžete se
zeptat, co pro vás schůzka bude znamenat, nebo jaký
má pro vás sázení smysl. Stejným
způsobem se můžete ptát na minulost, např. po schůzce na
význam nebo smysl toho, co se na ní odehrálo, nebo
jak vzniklou situaci řešit a uvidíte, že odpovědi na
události, které se již staly, bývají
zpravidla překvapivě jasné a konkrétní.
Chybou je ptát se na všechno a
pořád, to jen způsobí chaos, ve kterém nebude
možno rozpoznat, co je podstatné. Chcete-li, aby Kniha proměn
pro vás byla prospěšná, třeba tím, že
vám pomůže vyvarovat se chyb, používejte ji
střídmě a s rozmyslem. Ptejte se jen tehdy, když je na co a
kdy to má smysl, a ne tehdy, když už znáte odpověď.