Výklad vývojového (doplňkového) hexagramu
Mistr pravil: “Ten, kdo zná cestu změn a vývoje, ten poznal, co dokáže Duch.”
(Oldřich Král – Kniha proměn)
Extrémní jang se mění v jin a
extrémní jin v jang. Tak se uskutečňují
proměny, neboť vše realizuje svoji kvalitu až k hranici,
kde se tato kvalita mění v opak. Čím je umožněno,
aby se nějaká kvalita změnila ve svůj opak? Jedině tím,
že tato kvalita od svého opaku nikdy nebyla
odlišná, neboť dohromady s ním vždy tvořila
dvě strany téže mince a my ve skutečnosti nehledíme na
něco opačného, ale jen na druhou stranu mince.
V hlavním hexagramu jsou proměnné
čáry (označené kroužkem nebo křížkem)
zachycené na počátku své proměny, nebo jsou na
tuto proměnu připraveny v závislosti na našem
rozhodnutí. Ve vývojovém (doplňkovém)
hexagramu jsou zachyceny na konci své proměny v opak
(proměnná čára jang se změnila v čáru jin a
naopak). Hlavní (první) hexagram je jako fotografie
situace, na kterou se ptáme. Na rozdíl od fotografie se
však situace vyvíjí dál. Proměnné
čáry poukazují na tento pohyb a doplňkový hexagram
je výsledkem tohoto pohybu. Doplňkový hexagram tedy
naznačuje, kam událost směřuje, uskuteční-li se proměna
všech proměnných čar v hlavním hexagramu.
Tím umožňuje výpověď hlavního hexagramu doplnit a
upřesnit, zkoumat smysl nebo účel našeho
rozhodnutí. U doplňkového hexagramu se bere jen jeho
význam, čáry se v něm již nezkoumají.
Proměnné čary (je-li jich v hlavním hexagramu
více) můžeme samozřejmě zkoumat jednotlivě (z každé
z nich vytvořit doplňkový hexagram), neboť jejich proměna
se nemusí uskutečnit najednou. Výpovědi takto
vzniklých jednotlivých doplňkových hexagramů pak
vztahujeme k výroku příslušných
proměnných čar v hlavním hexagramu.
Zvláště když se výpovědi dvou proměnných
čár v hlavním hexagramu vzájemně
popírají, lze se takto dopátrat jejich
významu nebo smyslu paradoxu jejich
výpovědí.